Meditace - je pro praktikanta jógy důležitá?

Většina lidí ví, že meditace je součástí jógy. Přitom ale velká část těch, kdo jógu praktikují, tuto její významnou součást vynechává.

Důvodů může být několik - jako ostatně u všeho:-).

Po mém osobním průzkumu mezi mými klienty vyplynulo, že z těch, kteří meditaci neprovádějí se vydělily dvě velké skupiny - ty, které meditace “nebaví” a ti, kterým “nejde”.

Je vlastně logické, že jsou to právě tyto důvody, které praktikanty od meditace odtahují. Osobně vnímám, že je to v kontextu naší doby, která je zaměřena na rychlé zážitky a výsledky.

Protože o tom meditace není a tím se jaksi dostává “mimo okruh zájmu”.

Jaké je vlastně místo meditace v jógové praxi?

Jógová praxe by měla být vyvážená a vést k celistvosti. Samozřejmě se to dá chápat tak, že silové praxe budeme vyvažovat těmi jinovými, protahovacími či relaxačními. Já však pracuji s tím, že fyzická praxe by měla být doplněna tou meditační. Vycházím z myšlenky toho, že jsme tvořeni nejen tělem, ale též myslí a duší. A každá tato naše součást potřebuje péči - každá zvlášť a samozřejmě i všechny dohromady.

Jóga je unikátní v tom, že má nástroje k tomu, jak nás uvést do rovnováhy. Je škoda jich nevyužívat a nenaučit se s nimi pracovat.

Je skvělé, že tyto myšlenky začínají být přejímány i do jiných pohybových aktivit a dokonce si nachází cestu i mezi profesionální sportovce. Znáte to “vše je o hlavě”. Tak proč s tím nepracovat?

Co s tím, když ”mi meditace nejde”?

Ztišení mysli je to, po čem v podstatě toužíme. Ale když na tom začneme pracovat, tak jako kdyby se mysl začala vzpírat a bránit se tomu. Jak zajímavý paradox, nemyslíte? Čím to vlastně je, že to tak je? Domnívám se, že je to zkrátka tím, že jsme přehlceni podněty, neustálými pracovními povinnostmi, tím, jak na nás neustále skáčou nové příspěvky na Instagramu či jinde ve virtuálním světě. Jako by naše mysl byla chobotnice s miliony chapadly, které se lačně chytají všeho, co je kolem.

Když mysli nabídneme “nic”, tak je zmatená a neví, co si s tím počít. Chapadla mysli nejsou zvyklá na to, že nemusí nic dělat a netuší. A přitom v tom “nic” se mohou odehrávat podstatné věci. Ale to nevíme, protože jsme zvyklí naší pozornost upínat k vnějším podnětům.

Jako bychom netušili nebo nevěděli, že i v nás samých se něco může odehrávat. Jako bychom se báli toho, co v nás vlastně je a kým jsme doopravdy.

Tip

Když mi klienti říkají, že jim meditace “prostě nejde”, radím jim, aby tomu prostě dali čas. Stejně jako jógové pozice nejsou hned dobře postavené, stejně tak mysl potřebuje trénink.

Meditace nemusí trvat hodinu. I krátké zastavení se je přínosné. Zkusme mysli nabídnout něco, k čemu se může na chvíli upnout - nádech, výdech. To stačí. A když se myšlenky zase rozeběhnou, laskavě vraťme je zpátky.

Co s tím, když mě meditace “nebaví”?

Nu… to už je otázka k hlubšímu zamyšlení. Co vás vlastně nebaví? Chvíli sedět? To, že se nic neděje? Nebo máte pocit, že aby se něco dělo, tak se musíte hýbat a dělat něco aktivně?

Doba tak nějak nefandí tomu, že nic neděláme. Mnoho lidí má pocit, že selhávají, když nic nedělají, prosté “koukání do blba” je odsuzováno - a přitom je to tak fajn:-)!

Zkuste se zamyslet nad tím, co vás vlastně neustále pudí k akci. Odkud jde ten pocit? Možná zjistíte, že nevědomky reagujete na to, co vám říkali rodiče… “ty nemáš co dělat? Tak uklízej”. Nebo “ co se válíš, to nemáš co na práci” Nebo prostě cokoliv jiného a třeba podobného. A hádejte, jak to můžete rozklíčovat - právě tím, že si sednete a necháte mysl plynout.

Ony ty myšlenky nikam nezmizí - pořád tam jsou. Jen tím, že je necháte plynout, tak si dovolujete vystoupit z jejich proudu.

Tip

Zkuste si představit, že stojíte v řece. Ta kolem vás plyne, každá kapka vody je nějaká myšlenka. Dotýkají se vás, jste v jejich přímou součástí.

No a teď si představte, že z té řeky vystoupíte a jen ji pozorujete. Voda tam pořád je, kapky také, jen už se vás nedotýkají.

Abych tedy odpověděla na otázku položenou v názvu článku “je meditace pro praktikanta jógy důležitá?”. Odpovídám ano. Protože jóga je tím, co vede k hlubšímu poznání nás samotných. Fyzická praxe je super - najdeme svoje limity, učíme se aktivovat svaly, a dáváme tělo do kondice.

Ale mysl potřebuje naši péči též - už jen proto, že většina z nás pracuje “hlavou”. Tak je dobré udělat si čas, abychom si to v hlavě porovnali. Roztřídili důležité a nedůležité, podnětné a zbytečné. A to nám může umožnit právě meditace.