Disciplína v Józe: Je to opravdu tak tvrdé slovo?
Slovo "disciplína" nemám osobně moc ráda. Působí tak tvrdě, vojensky, neúprosně… a hodí se vůbec do jedné věty se slovem a pojmem "jóga"? 😀
Jóga na první pohled často působí jako velmi mírumilovná záležitost. Pohodička, meditace, jemné protažení, sluncem zalitý čas, možná i klidné zpívání manter. Takový obrázek vidíme na Instagramu – lidé v nádherných pozicích, usmívající se uprostřed přírody, v elegantních jógových studiích. Ale kdo byl alespoň jednou na józe, ví, že to není jen o relaxaci. I zde mají své místo "pot a slzy". Obrazně, ale někdy i doslova... 😀
Jóga: Směs jemnosti a odhodlání
Jóga je praxí, která nás vede k vnitřní práci. Je to cesta k tomu, abychom lépe poznali sami sebe, vědomě pracovali s naším tělem a myslí. Patří do ní techniky plné soucitu, sebereflexe a hlubokého pochopení. Ale aby se tato práce stala skutečností, potřebujeme také odhodlání. Potřebujeme "tapas" – slovo z Jóga súter, které v sanskrtu znamená "vnitřní oheň" nebo také "sebekázeň". Tapas nás vede k tomu, abychom překonali pohodlnost, která nás odrazuje od pravidelné praxe.
Protože – ruku na srdce – pravidelná praxe jógy, ať už se jedná o fyzickou praxi ásan, dechové techniky nebo meditaci, není vždy jednoduchá. Ne vždy se nám chce vstát z postele a na podložce se protahovat. Ne vždy máme čas nebo příležitost. A právě v těchto chvílích vstupuje do hry disciplína. Ano, to možná nepříjemně tvrdé slovo, které však skrývá klíč k dlouhodobému pokroku.
Tapas: Vnitřní oheň, který nám pomáhá růst
V Jóga sútrách můžeme narazit na koncept "tapas". Možná to zní jako jídlo, ale ve skutečnosti to označuje jeden z pilířů jógové praxe – a to je právě vnitřní sebekázeň. Tapas je síla, která nám pomáhá překonávat překážky, nutí nás jít dál, i když by bylo pohodlnější zůstat stát. Bez této vnitřní síly a vytrvalosti se nikam neposuneme, ať už v józe, nebo v jakékoliv jiné činnosti. Tapas je onen oheň, který pálí naše omezení, pálí naši lenost, a posouvá nás blíž k poznání, k vnitřní svobodě.
Když jóga není jen "sluncem zalitý čas"
Pravidelná praxe jógy vyžaduje, abychom byli k sobě upřímní. Abychom poznali, kdy naše tělo a mysl potřebují odpočinek, ale také, kdy nás naše výmluvy jen brzdí. Každý, kdo se někdy pokusil pravidelně praktikovat jógu, ví, že často čelíme výzvám. Ráno jsme unavení, večer máme plnou hlavu starostí, a někdy se prostě jen nechce. Ale právě v těchto chvílích, kdy překonáme svou pohodlnost a i přesto si rozložíme podložku, zažíváme růst. Disciplína v józe neznamená tvrdost. Neznamená trestání se za chyby nebo nátlak na perfektní výkon. Znamená spíše láskyplnou oddanost sami sobě a své cestě.
Sebekázeň jako cesta k vnitřní svobodě
Sebekázeň v józe není o přísnosti, ale spíše o pochopení, co je pro nás dobré v dlouhodobém horizontu. Je to závazek vůči sobě, že budeme usilovat o to, co nám přináší skutečné štěstí a zdraví, i když to může být občas těžké. Je to schopnost dělat malé krůčky, které vedou k velkým změnám.
Disciplína nám umožňuje postupovat kupředu a budovat návyky, které nám pomáhají na cestě ke zdraví, rovnováze a štěstí. Někdy je jóga opravdu mírumilovná, jemná a plná soucitu. Jindy je plná potu, třasu a překonávání sebe sama. A právě to dělá z jógy cestu, která je tak naplňující.
Disciplína jako projev lásky k sobě
Disciplína nemusí být nepřítelem. Naopak, může být projevem lásky a úcty k sobě. Když se pravidelně věnujeme praxi jógy, dáváme sami sobě jasnou zprávu, že nám na sobě záleží, že si vážíme svého těla, mysli a svého života. Tapas je plamen, který nám pomáhá zůstat na cestě i tehdy, kdy se nám do toho zrovna nechce.
Comentários